Máma

 Máma dnes měla školení.. a jako na zavolanou měli téma *mé problémy, poruchy, nemoci*. Nevěděla jsem o tom, takže jsem dojela z dnešního bolestivýho sezení, odtáhla si mě stranou, objala mě a řekla, že už mě rozumí. Sepsala si asi 8 stran poznámek, jako co to znamená a taky byla ráda, že poruchu jako takovou nemám. K tomu se dostanu. Protože vrozenou vadu fakt nemám.. jsem úplně po všech stránkách zdravá, ani nechápu, jak je to možný, když jsem už v břiše trpěla a jako malá nejedla, takže těch živin mé tělo i hlava nedostávali. 

No a tak mi to všechno vyprávěla, že mě ve všem úplně viděla, a já jen kontrolovala, že :D Bylo to celý o mně. Tak jsem jí ještě vysvětlovala, jak funguje mozek, že na následky špatného spánku se tvoří deprese atd atd. Prostě všechno. To je jedno, je to na dlouho a asi nepodstatný. Závěrem bylo (a teď mi je to trapný psát), že zrovna toto je u abnormálně nadaných dětí. Tak asi chápete, proč mi to přijde blbý to tady říkat. No, ale z toho byla v hezkým smyslu šťastná - že jako pravýmu rodiči se jí ulevilo, že není se mnou nic špatně, a bonus: že su teda nadaná.

Vím, proč zmiňuju 'hezky' šťastná.. většinou je to pro jejich vlastní dobro, ne i pro mě, že já jsem jen produkt, aby oni se cítili dobře, ne já. Tady to bylo ale konečně reálné.

O klavíru jsme se bavily i s psycholožkou,.. a tak mi vrtá hlavou, jestli bych teda měla být "abnormálně nadaná", tak jestli mám bojovat. Protože mám v hlavě celý svůj smutný život, jak končím na hřbitově.. kolem mě samí nadaní, ale 'vzdali' to. A tohle se mi nelíbí. Zas moje hlava právě *overthinking*, protože se tohle stalo kvůli mému traumatu. Takže.. uf. Kde je pravda? Co bych měla dělat? Klavír mě ale už vůbec nebaví a nechci cvičit.. změnilo by se to přístupem učitele, až přestoupím?

A taky sem nevěděla, že se tomu, že jde mozek napřed, ač je tělo stále dítětem, se jmenuje dyssynchronizace😅 Zajímavé.

Jinak moc se omlouvám, jak vás tady úplně ignoruju, často ani nečtu komentáře (vědomě), což je divný. Jsem celá taková vyčasená a zastavila jsem se v čase před Vánocemi. Jako za chvilu duben.. to snad ani není možný, nevím, co to se mnou je. A upřímně ani si moc nevybavuju psaní článků.. jsem fakt zaseknutá v listopadu/prosinci. Nechci si už dávat moc čas, protože času jsem si dala a stejně je to k ničemu. Potřebuju na sebe dupnout. Stejně sem na tom špatně tak jako tak, tak volím řád.