Poslední dopis

 Proč jsme se rozešli? Něco se v něm zlomilo

Přispěla jsem ke konci vztahu? Pokud ano, co jsem udělala? Ano, pod tíhou bolesti jsem byla protivná.

Mám tendenci vybírat stejný druh lidí k dnešnímu dni? Pokud ano, jaké jsou? Jsou pro mě dobré? Proč nebo proč ne. Ano, kluci "pohodlnější" (nepracovat na vztahu), choleričtější.. tolik vztahů jsem ale zase neměla, takže.. nevím.

Měla jsem podobné problémy v jiných vztazích? Pokud ano, co mi způsobuje tyto problémy? Co mohu dělat v budoucích vztazích jinak?? Ano. Nedokázali mě asi tolik pochopit.. mé potřeby. Nevím. Způsobuje mi to obrovskou bolest a dokazuje mi to, že život nemá smysl. Že život není pro mě.. A co mohu dělat v budoucích vztazích.. netuším. Na to musím přijít.. asi víc komunikovat. Taky to byl vztah na dálku, jinak bych si s ním sedla. Třeba kdybychom už spolu i bydleli, tak bychom si prostě popovídali.. z očí do očí. Vymysleli bychom něco nebo si prostě ujasnili věci nějaký. Bez křiku a tak. 

....

Nekomunikoval a mě to dohánělo k šílenství, jelikož jsem mu milionkrát říkala, že chci, aby se mnou mluvil, zavolal, abychom se prostě domluvili, kdy se uvidíme, ale on nic. Ani se neomluvil. Pořád jsem bojovala, bojovala, až jsem bojovat přestala a odkomunikovala.. protože je to i jeho věc 'ten vztah'. Ale neudělal nic. Nic se nezměnilo. Všechno jsem zapříčinila já - všechno na něho shazuju, furt musím mít ve všem pravdu, ačkoliv mluvil o své osobě, což i on potvrdil - to ale on nepřizná, zase jsem si něco vymyslela nebo si to nepamatuju. Nebo si to pamatuju špatně, bylo to jinak. 

Všechno jsem musela iniciovat já např. kdy se uvidíme. Dělala jsem všechno pro to, abychom 'oba' byli spokojení - vzdělávání obou dvou, hubnutí, stěhování se, moje přestupovky do Prahy,...

Tady se muselo stát něco daleko horšího dřív, jelikož v prvním vztahu jsme se chtěli vidět co nejdříve, volali si denně.. tady ho to ale brzo přešlo. Třeba že by mě zase dostal? Řekli jsme si, že to nenecháme zajít do takovýho stavu.. no.. já mluvila pořád, že je něco špatně, snažila jsem se pořád. Dělala první, poslední..

Co bylo krásný: nechal mi poslat kurýrem k 20tinám dvacet růží s dárkem❤️, když jsem se cítila špatně, dokázal mě krásně utěšit a povzbudit. Ale taky když jsem na tom byla blbě, tak mě i dokázal rozbrečet ještě víc.. to se pak jen utápíte v posmrkanejch kapesnících a ptáte se boha 'proč'. Čím jsem si to zasloužila.. fakt mám pocit, že jsem v minulým životě musela bejt Hitler, protože takové bolesti (za celý můj život obecně).. nerada bych se litovala (kdyžtak mi někdo řekněte, jestli se moc lituju, ale spíš.. I just wonder youknow), ale celej můj život.. achjo.

Co fakt na něm nemám ráda: agresivita, cholerismus, to jak je zaseknutej v prvním vztahu.. on se ten zbytek fakt dá dát do "zaseklej v prvním vztahu", jelikož tyhle dva vztahy.. jsou jinačí a je to logický, vyrostli jsme i to bylo předtím.. nevinnější, neznali jsme se.. je mi to strašně líto všechno. Neměli jsme se dávat zase dohromady.. hlavně když jsme se hádali jak psi i předtím, tak to asi bude stejný, ale musí se s tím pracovat ne? Fakt mě strašně štve, jak prostě nepracoval.. zamilovala jsem se podruhé a zlomil mi srdce.. zase.

Co jsem na něm měla ráda: společný koníčky.. mohli jsme se bavit o čemkoliv jsme chtěli. Vždy jsme měli o čem si povídat. On pak ale začal lhát, když už to šlo do kytek a já o tom nevěděla.. když už to drhlo, snažil se vymyslet cokoliv.. je unavenej, nic se mu teď v životě neděje, je to tím, jak nikam nechodíme. Hm. Skočila jsem na to. A asi sem neměla. Dělo se něco.

Chci s ním být? Nevím (hlavně nechci nikoho nutit, přemlouvat). Myslela jsem si, že je fakt pro mě právem a všechno bude dobrý, ono si to všechno sedne.. nesedlo. Možná měl z prvního rozchodu pocit "musím ji získat zpět a pak se s ní rozejít". Hah, to asi ne, ale něco na tom být pravdy může. Někde vzadu. Jen mám pocit, že by bylo lepší skočit. Nevím, jestli má můj život smysl.. nejradši bych si to hodila. Jasně, někdo to má asi daleko horší - na mysl mi přiběhla Britney Spears. Chuděra.. ale ta aspoň celej život byla v pohodě (myšleno předtím, než ji zbavili svéprávnosti.. v rámci možností.. alespoň to s tou rodinou, přáteli yknow.. mrk mrk😂...). Ale co já.. už v mých mínusových měsících sem byla předem odepsaná.. ode všech. A zase se lituju. Ale kdo jinej než já? Jsem tu sama. Na všechno. A s mojí kočičkou, co mě sere, ale je to poklad.. v kočičím měřítku a relativitě.