Holka..
nenech se sama sebou obelhat
Žila si skvělej život ve sračkách
a teď se dobrovolně v nich utápíš sama
Už od prosince ti je jasný
Že tohle nemá budoucnost
a přesto tu jsi a jen čekáš
kdy to celý rupne
Jak před pěti lety
Neumíš to říct
Jen čekáš na tu poslední kapku
Se kterou ukončíš
v podstatě celej svůj život
Dobrovolně ses nechala upsat ďáblu
A teď ho sama vyzýváš k tanci
Ač tě o to nikdo nežádal
Pět let si se snažila
Snažila sebe přesvědčit
Že tohle je to, čím máš být
Zapomenout na své dítě
A z bolesti donutit se vzít zárodek života někoho jinýho
A přetvarovávat jej k dokonalosti
Ač to tvoje
hnije ti na hnoji
Sama sis denně říkala
že tohle je způsob života
Kterým máš žít
Vzdát se sebe a uvěřit
Že tvé místo je po boku prasete z Čech
Tak teď neplač
Máš cos chtěla
Drželi ti nůž pod krkem
A ty sis ho sama vzala
A přidržela si jej k tepnám o to víc
Kapka krve už teče
A ty vlastně celou dobu
Jen čekáš na chvíli
Kdy celá vytečeš
A jestli se stane zázrak
Že z kapky krve
Nový strom vyroste
I kdyby však vyrostl
Nikdy nebude stejný
A tys všechny talenty
Co jen v listu skrýváš
Sic pod ranním nátlakem
Ale nakonec dobrovolně
Zaživa sama pohřbila
Čekáš na den
Kdy snad silná vychřice příjde
Na tom však nezáleží
Ty bez života
Už pár let žiješ
Člověk by to snad ani nečekal
V holce jako sem já
Avšak pravdou je
Že zaživa se sama pohřbívám
Můj smyšlený ptáků zpěv
Cvrlikal mi kolikrát
Že po novém roce
Navštíví mě kolikrát
Už konec léta
A ptáci radši bez koronaviru
Hoví si v lepších krajinách
Jsem jen stromem
Který ptákům zastřeší tu nejlepší ochranu
Ale pokud to není nutné
Zůstane si raději na mrazu
Až však časem zjistí
Že doma nebyl už dlouho
Za dva roky zas mě navštíví
Radš lepší by bylo
Kdyby nebylo
A strom těžce dopravil se za ním
Tak teď neplač
Máš cos chtěla
Čekáš jen na den
Co bys už nebyla
Odpočítáváš dny - na co počítat!
Stačí se podvolit
A už víc nedýchat
Žádné komentáře:
Okomentovat