Existence

 Počátek mé existence je stres. Vznikla jsem z velkého koláče jménem stres. Jsem nic. Nic a stres. Na tom jsem postavená, z toho žiju. To jsem dostala do vínku. 

V životě jsem docela dost udělala a dokázala.. podle mě. Z utrápené nicoty jsem vytvořila opravdu solidního pevného člověka. Avšak tohle vám život nedovolí. Nenechá vás vymknout se z řady, z osudu, který si pro vás připravil. Nakonec svolil, abych se trošku odklonila, ale dal mi krutou odplatu: šílené deprese, úzkosti, myšlenky na sebevraždu, sebepoškozování a samozřejmě to, co pro mě měl život připravené - nicotu.

I kdybych si vybrala nevybočování z řady a být čistý nic, skončilo by to stejně. Jediné, co život tedy nakonec přes mou bolest svolil, byly dvě možnosti. Buď budu nic nebo dokážu hodně, ale s tou vší bolestí, co si nesu, a s tou nicotou. 

Jsem jen hadrovej panák, který se pohne jen díky sem tam nějakýmu větýrku (proto utíkám od kluka ke klukovi, za "rychlou láskou", nemyslím sex). Ale hadrovej panák bych byla i v prvním případě. Pohnula se jen, aby to vypadalo. Proto ať se koukám jak se koukám, obě možnosti jsou stejný. 

Děkuji živote, že mě i přes mou bolavou snahu zbavit se mého osudu, dal si mi vlastně to stejný. Stojím si za svým. Ale ty si stojíš za svým taky. A tak si tak "žiju". Jako hadrovej panák, co sice nějakou křehkou skořápku má, ale uvnitř je naplňen prázdnem a dnes milionkrát opakovanou nicotou.