A dost. Tohle musí skončit. Rodiče asi určitě mají potřebu mě potápět a ještě víc psychicky deptat. A když mám pocit (oprávněnej), že sem zase v roce 2015, tak se pojďme přesunout do r. 13/14 a pojďme deptat zase trochu rodiče. Přestaň být smutná, nijaká, naštvaná. Hoď úsměv, prozpěvuj si, dělej lehce šílený věci, jakože si happy af a taky se tak ciť. Buď zase šílená a probuď to v sobě. Nevím, kde jsem tu energii najednou vzala (asi i z toho, jak dnes bylo hezky), ale jdu do toho. Je to správný.
A jak jsem řekla u psycholožky, že všechny rady z knihy (nedostatečný pocit vlastní hodnoty; myslím) vím a vím, že i fungují, ale že na to nemám sílu, tak hrdě hlásím: mám! Protože nad tím nejde vyhrát nebo se toho zbavit. Jde jen se s tím naučit žít. Tak doufám, že mi to vydrží.
Přeji všem krásný den a i do vašich životů spoustu sluníčka. Ať jsme všichni pozitivní! (jen ne na covid😅)
Žádné komentáře:
Okomentovat