Dívám se na starou fotku. Velká nostalgie. Vzpomínám, jak moc dobře mi s ním bylo. Sice některé věci mě strašně srali, teda hodně hodně věcí. Ale když jsme byli o samotě spolu, byla jsem strašně uvolněná. Strašně v pohodě. Jen jsme si uvařili jídlo, zapálili ručně balené cigárko, dali pár piv. Ne že bychom byli opilí (tak jak to dělám vždycky), jen prostě hezky dvě na uvolněnou. On hrál na kytaru, zpíval.. Žila jsem přítomností. Jakoby moje problémy v tu dobu, co jsme byli spolu, neexistovali. Zas bych se tak chtěla cítit. Nebylo by mi líp s ním?
Žádné komentáře:
Okomentovat