středa 23. září 2020

Stále v hlubině propasti

 Ano. Ono se v podstatě nic nestalo, měli jsme jen neshodu v jedné oblasti. I přes to se ve mě zrodilo po naštvání něco, co připomíná situaci před rokem s nejlepším kamarádem (pro rekapitulaci, v podstatě mi dovolil/nechal umřít). Jsem sama, se svejma úzkostma, depresama a divnejma stavama (jako teď) a v podstatě tě to a vlastně ani nikoho dalšího nezajímá.. Je strašně těžký v tomto žít. Kor když to nemůžu ani vykřičet do světa, protože nevím, co to je, nevím, co se děje, a ani mi to mé stavy nedovolí.

Žádné komentáře:

Okomentovat