Je docela důležité, aby si lidé (kolem mě) uvědomili, že to, že na otázku: "Jak se máš?", odpovím kladně, nemusí být nutně lhaní. Opravdu nevím, jak to mají druzí s ale i bez duševních nemocí, ale prostě když řeknu, že se mám docela dobře, tak v podstatě i to je správná odpověď. Ono se třeba nic dít nemusí, jen chodíte do školy, je to tam docela v pohodě, všechno vychází, máte hezky zorganizovanej čas, takže ano. Cítím se dobře. Ale to zase neznamená, že už ty stavy nemám nebo dokonce že jsem z toho vyléčená. Ne. Prostě takhle to není. Můžu se mít dobře, i když se mám úplně na hovno a mysl mi zahlcují strašný věci. Jo, i takhle to mívám. A víte co? Takhle to mívám z 80%.
Žádné komentáře:
Okomentovat