Mluvily sme zase s matkou o mém stavu, že nemám prostě radost z věcí jak dřiv, nemam víru atd. A ona si to přebrala tak, že potřebuju pracovat, že sem líná a že pocity na omdlení si vymýšlim.
Potom mi zhanila účes, kterej sem jí sestříhala a všichni jí ho strašně chválili i ona sama, a dokonce mi za něj chtěla i zaplatit. Řekla mi dnes, že ten účes je hroznej, padají ji vlasy do oćí a že není teda jako spokojená. Přitom sama dnes říkala, jak ju strašně štve, jak jí všichni hanijou její práci - otec, její otec a že byla ráda, když měla svou matku a babičku, že ju aspoň ony podporovaly. Má to v hlavě jako srovnaný co je oukej, co ne a jak se chovat a nechovat. Akorát praxe je docela trošku jiná.
Chtělo se mi strašně brečet, měla sem fakt nakrajíčku, naštěstí se mi podařilo nebrečet.
Žádné komentáře:
Okomentovat