Můžeš mi kurva říct, proč se k tobě furt vracím? Proč mě to stále k tobě táhne? Proč nevědomě všechny ty věci dělám pro tebe? Proč, když se snažím se z těch sraček dostat, hledám nakonec náruč u tebe?
Ničíš mě. Neděláš to naschvál, ale ty mě ničíš! Proč vždycky nějakým záhadným způsobem nebo zase úplně jinou klikatou cestou se dostanu opět k tobě?
Vždycky na milisekundu to vypadá, že takhle to má být. Že my k sobě patříme. Ale ne. Potom se zase přesvědčím o opaku.
A přitom nejsi nic extra. Nejsi už tak pěknej. Nechováš se, jako můj vysněný princ z dětských snů. Nemáme nějak extra společné zájmy (až na myslivost, ve které jsem ale úplně nemožná). Každý bydlíme na jiné straně republiky. Já se chci odstěhovat. Ty tu chceš zůstat. Já miluju angličtinu a češtinu, ty si zase v jazycích naprosto nemožnej. Tak co je ta věc, která mezi námi je a stále i po tolika letech nás drží pospolu?
Žádné komentáře:
Okomentovat