neděle 15. března 2020

Podepsat? Nepodepsat?

Je mi líto události, která se stala, a to ta, že zemřela zpěvačka Eva Pilarová. Trošku jsme se o ní bavili s rodičema a narazili jsme také věc: že Eva Pilarová v r. 77 podepsala antichartu, za kterou se pozděli omluvila. K půlnoci, jak tomu tak bývá, jsem se zapřemýšlela. Co bych udělala já jako umělec na jejím místě?

Zpěv byl pro ni všechno. Měla talent, byla úspěšná. A víte co? Pravděpodobně, kdybych byla v její kůži, v tu dobu na tom samém místě, asi bych se možná zachovala úplně stejně. Byla to hrozná doba, která si žádala hrozné a zoufalé činy. V době, ve které se ani za tolik hodin dějepisu jak na základce, gymplu, tak dokonce i v maturitním dějepisném semináři, se nedokážu pořádně zorientovat. Období jedno horší než druhé. Doba, která zde v podstatě ještě vůbec nebyla. Žádné události, které zde byly, mám pocit, že se nikdy v minulosti neobjevili. Ano, historie se sice opakuje, ale zrovna tady mám pocit, že se vyskytla úplně nová situace. Období s úplně jiným kontextem. A nebo tím stejným, jen moderně zaobaleným, že si toho vlastně ani nikdo nevšiml. Takže ve zkratce: zachovala bych se stejně.

Pokud bych se ale dostala do takové situace v době, kdy by se tyto události už staly (chápej: charta, anticharta, nacismus, komunismus, socialismus, atd.)... tak bych podepsala dokument podobný chartě 77. Věděla bych totiž, že nic špatného nemůže trvat věčně. A že mi takovéto rozhodnutí za to stojí. Ano, je docela smutné, že se nemluví o lidech, kteří v naší minulosti bojovali svými vlastními životy a nejen těmi. Je mi líto obou stran. Jak těch, co podepsali, aby si uchránili zadek, tak i těch, co si to jedním podpisem docela zavařili. A ani o jedné straně se nemluví. Naším momentálním problémem je to, že mi jede pomaleji internet, že se mi zasekává telefon, že nepojedu na dovolenou, že je jen úterý a já už tak moc chci konec týdne, a další absurdní problémy našich životů. Nechci nic zveličovat nebo něco zase shazovat, jen.. je mi opravdu líto toho, že se neuvědomujeme, v jakým vlastně žijeme v blahobytu. Že někdo bojoval o svůj život každičkej den a za pár slov se platilo sakra draze.

Žádné komentáře:

Okomentovat