Hm. Mám v sobě jakejsi "maglajs". Tak nějak sem věděla vždycky, co chci. Ale čím blíž jsem na cestě k "úspěchu", tím víc mám pochybnosti. Nevím proč, ale najednou nevím, co chci. Nějak prostě nevím.
Kdybych na otázku co chci v životě dělat odpověděla před konzervatoří nebo v začátcích konzervatoře, řekla bych: rozhodně chci hrát na koncertech po celém světě. Koncertní pianistka. Po cestě za tím snem jsem se najednou jaksi ztratila ve svých nározech. Ano, teď sice připouštím být učitelkou klavíru v zuš, což je fajn, ale.. eh. No, jak to popsat. Dřív jsem to prostě měla hrozně naplánovaný, což bylo fajn, strašně fajn. Sice ten plán měl mouchy - když do plus mínus třiceti nebudu slavná (35 max), tak spáchám sebevraždu, ale aspoň sem měla plán. Pro co žít a za čím se hnát. S jakejma představama usínat za dne v hodinách nebo večer v posteli. A teď?.. Vůbec nevím, co se svým životem. A to mě ze skvělého dne žene zase do těch nepříjemných stavů. Prostě vážně nevím co se sebou. Nejlepší by bylo tuto "hru" restartovat a začít ji hrát znovu a lépe. Och, prosím, kdyby toto šlo!
Žádné komentáře:
Okomentovat