No, když nikdo nedává lásku mě, musím si jí dát sama. A tak pozdě v noci (na mé poměry tedy určitě) čtu si většinu svých starých článků, které by byly 'něcoříkající o mé osobě'. Hledám vlastně nějaký bod, od kdy se dá určit, že se ve mě probouzela nějaká ta psychoza, a musím říct.. že tu byla dávno před tím, než jsem blogovala (tzn. před 13tými narozeninami), což je.. docela šokující. Né že bych to nevěděla, ale když to takhle pozoruju na vlastní oči.. je to opravdu do nebevolající.
Hlavně to, že já vím a vzpomínám si na to, jak sem se v tu dobu cítila.. takže nějaké malé náznaky, řekněme.. šílenství, poznávám a trošku se nad svými výrokami směju. Některé jsou takové strašně dětské, jiné na ten věk malé třináctileté holčičky docela dost vyspělé, jiné jsou zase až děsivně depresivní, ale deprese je tak hezky zabalená, že si toho nikdo nevšiml. Vlastně ani já ne v tu dobu. Nebo ne tak docela..
Přemýšlela jsem nad tím už delší dobu a teda, abych byla upřímná.. teď, když slova přepisuji na "elektronický papír", zdá se, že má následující tvrzení jsou zvláštní, neopodstatněná, naprosto pitomá.. Ale mám pocit, jako bych ani nebyla z tohoto světa.. Jako kdybych byla z jiného světa nebo prostě jen jiný tvor přeměněn do lidského těla a nechaný zde napospas mezi lidmi. Všem se zdám naivní až i blbá, že si myslím to, co si myslím.. a i když se našel někdo, kdo mi řekl, že nejsem naivní a že si vlastně myslím správnou věc, že by to takto mělo být, tak vlastně zdrhne.. no, možná to je pro něj dobře. Ale asi to nebude zas tak správná věc. Ne. Ne. Ne. Tohle.. už musí skončit. Já jsem ten, kdo sebe vysvobodí. Jsem sama pro sebe tím princem. Jsem na vše sama. Doopravdy. Žádný slzy! Opovaž se. Jen se rozhlídni.. tento svět je nechutnej. Lidi jsou svým způsobem a hlavně jednáním nechutní. Tohle už musí skončit.
Aneb pár minut na tumblr. Nemiluj tu stránku stvořenou pro tyto ztracené duše..
Žádné komentáře:
Okomentovat