Sama

Já.. jsem sama. Sama. Na všecko sama.

Nevím proč, ale ptám se všech: "Nechceš na kafe?" "Nechceš se vidět?" a nikdo nemá čas. Nikdo nemá čas na mě.

A tak se sama dívám na místnost sebevrahů a přemýšlím nad pointou a osudem, jakého hlavního hrdinu postihl - smrt. Z tak normálního člověka.

Potřebuju s někým mluvit. Nejlépe co nejdřív. Potřebuju se přes tyto emoce už dostat. A stavy a bůhví co ještě. Už je na čase. Nejvyšší čas. Ale jsem sama.. pořád a vždycky jenom sama.