Sama

Já.. jsem sama. Sama. Na všecko sama.

Nevím proč, ale ptám se všech: "Nechceš na kafe?" "Nechceš se vidět?" a nikdo nemá čas. Nikdo nemá čas na mě.

A tak se sama dívám na místnost sebevrahů a přemýšlím nad pointou a osudem, jakého hlavního hrdinu postihl - smrt. Z tak normálního člověka.

Potřebuju s někým mluvit. Nejlépe co nejdřív. Potřebuju se přes tyto emoce už dostat. A stavy a bůhví co ještě. Už je na čase. Nejvyšší čas. Ale jsem sama.. pořád a vždycky jenom sama.

Rozchod

Chci, aby sis to přečetl. Chci, aby konečně tohle někdo četl. Chci, aby mi konečně někdo porozuměl. A všem, všem lidem v mém životě dávám jedinečnou možnost. Čtěte. Tak už si to konečně někdo přečtěte!!

Chci strašně moc chci být už v pořádku. Být normální. Cítit se tak, jak se cítí ostatní, když sou šťastní. A nám to nefungovalo. Věděla jsem to už od začátku, že to není dobrý nápad, ale tvá jasně řečená odpověď, že ti moje psychický problémy nebrání v našem vztahu.. cítila sem takovou jistotu od tebe. Zaskočilo mě to, ale pozitivně. Ale kdybychom spolu nechodili, nemuseli bychom se teď rozcházet.

Mám tě ráda! Chapeš?! Ale takhe dál už to nešlo. Nemáme spolu být. Nebo jsem jen vybíravá. Ano, jsem moc vybíravá. Ale já tomu věřím. Věřím, že jednou příjde nějaký princ, klidně i princezna, a postarají se o mně. A já o něj, ni.

Chci tě zpátky! To tvé objetí! Ale vím, že se musím dát do pořádku. Vždycky je to o mně.

- Odpusť mi prosím. Nechci tě ztratit.. ale já tě vlastně už dávno ztratila. Ten den, co jsme se poznali.

Prášky.

A všichni říkali: "Neber ty prášky. Neber je. Zkazíš si život."

Ale já jsem stejně, i když sem věděla, že mají ostatní pravdu, pocítila obrovskou úlevu a pochopení, když mi na psychiatrii řekli, že je to v této situaci už nutný.

Ne.

Na nic si nehraju.

Úleva a milion posmrkaných kapesníků s příměsí litru slz.

Občas mám ale pochyby, zda jsem připravená cítit se normálně, jestli mi takhle není líp a jaké to vlastně je, ale není cesty zpět.

Teda vlastně je, ale já věřím v lepší zítřky a posledních pár měsíců sem se za ně opravdu vrcoucně modlila. Za ty prášky. Nedalo se to už vydržet a věděla sem, že je to jediná možnost, pro tuto chvíli, která mi může pomoci. A opětovné nastavení mysli. Ovšem to správné.