Erin? Děláš si srandu? Chceš přijít v míru a v optimismu sem na blog a znovu přidáš tenhle článek?
Omlouvám se, ale přece jenom tohle nebude depka jako depka. Spíš se bojím, sem nervózní a ve mě se to celé třepe, nepříjemný pocit u hrudníku k srdci, stres.
Co myslíte? Víte z čeho to asi bude? Těm dlouhodobějším čtenářům by se mělo vybavit dvojí téma. Klavír, tedy přesněji konzervatoř, a to druhé: kluci. Upřímně, když se nad tím zamyslím, tak vlastně obojí. Článek ale vznikl hlavně kvůli konzervatoři. S druhým pohlavým sem se vypořádala už v Chorvatsku, ačkoli je to vlastně na stejném levelu, z mé strany nic a hlavně nikdy nebude. Ano, buďte na mě pyšní, snad i moje já dostává vyššího vzdělání, co se týče života. Btw, říkala sem vám, že jsem se dostala na gympl? No, ale to příště.
Konzervatoř. Psala jsem vám tu vůbec, že jsem odabsolovala? Jo, odabsolovala z klavíru. Po tomhle absoloventském koncertě se mamka vydala za mojí nejmilovanější osůbkou (bez ironie,- paní učitelka z klavíru) popovídat si, jak na tom zde (zatím :P) slečna Erin je. Ve zkratce: tehle rok asi ne, další rok možná jo a ten další by to se mnou ještě zkusila. Poté bych byla asi marná, co sem tak pochopila.
V Chorvatsku byl jeden klarinetista, který jde tenhle rok na konzervu a zároveň ho znám od tý učitelky. Strašně to chci stihnout!! A co nejhorší? Chci na tu společně s Prahou nejtěžší Brno. Ale já se chci klidně trápit.
Když se nad tím zamyslím. Je to sračka se stresovat, ale zase.. Dělat o několik let navíc školu? Vždyť bych to dokončila a za pár let si táhni Erin do důchodu. Těch let je moc a ty léta utíkaj. Chci něco dokázat a ne to brat lážo plážo. Asi mě nechápete ani nepochopíte. Tak jako já nechápu vás a nepochopim. Teda, myslím tu situaci a prostě celkově. Ale sem kurv*drát v řiti. Zároveň mě jeb* těch 14dní, kdy jedu na NF ZST. Ano, budu tam se svým přítelem. Ale jak už jsem psala jedné holce. Máš na výběr: dobré vzpomínky/nebo/ dobrou přítomnost a možná lepší budoucnost. Co si vyberete? Upřímně, za mě to druhé. Přítomnost i budoucnost. Pro klavír všechno.
Už teď mě sere ten promarněnej čas. Víte co. Když budu nejméně hrát 4h denně, tak 14x4. No sorry, ale to je kurv*že moc. 4 dny. Sere mě to!
Užívejte zlatíčka života, nejen dne.
Erin
Žádné komentáře:
Okomentovat