Divně prázdno

 Když měla dojet nevlastní sestra s jejím přítelem, radost sem neměla. Nikdy nemám radost. Ale až na začátek to bylo relativně dobrý. Vlastně obecně tyhle Vánoce byly podezřele dobrý :D. Cvičila jsem pak, aby už jako odešli.. po skoro třech hodinách nic. Odcházela jsem za slepicema za dědem a vidím, jak si prostě užívají, smějou se.. jakoby se nic nestalo. Jakoby zapomněli, že sestra chtěla jejich smrt, aby pak všechen majetek mohla prodat a koupit si za to co chce. Jakoby zapomněli, že ten její přítel jim posílal výhružný smsky. Nad tady tím se pozastavuju vždycky. Ale dolehlo to na mě až co jsem (teď) přišla od dědy. Doma nikdo. Hrnec od svařáku a dalšího jídla navíc. Úplně jsem je viděla, jak se baví. Přítel se mi neozval od včerejší noci a stále se neozývá. Já tu sama. A teda s čiči. Svalila jsem se na zem a udělala "bobka". Ale Miuška ke mně došla a, já tomu říkám, pusinkování. Miláček ❤️. 

Hele, nevím, co to zas je jako za fázi, ale necítím se ve své kůži. Plakala bych, ale nemůžu. Možná k tomu pomohl i dědův rozhovor, u kterýho jsme se dostali k tomu, že už bude po desátý praděda (že jedno se narodilo teď přes noc) :) a pak jsme počítali, kolik lidí tu u nás v obci čeká dítě. A taky jsme počítali, jak dlouho budu ještě studovat. .. minimálně 7/8let. Do toho mi pravděpodobně na mysl skočil moment z 2.1., kdy jsme byli na nějakym posezení nebo co s pár přátel od přítele. No, a taky se tam dostalo na to, kdy jako budeme mít děcko. A že je nejvyšší čas se k sobě aspoň nastěhovat :D Má odpověď: že se mimo jiné kvůli němu chci dostat do Prahy - jakože přestoupit, a že bych kvůli němu i přerušila studium, abych to děcko mít mohla. Tak mimo jiné, že zase dělám všecko možný pro borca, zatím co on jen malý procento, na mě dolehlo všecko toto. Sestra a to jejich "haha chování, nic se nestalo" (hl. na rodiče myšleno), ta samota, kterou jsem nečekala, neozývá se den přítel, budu studovat do bůhví kolika a to, že ještě dlouho mámou nebudu. Cejtim se zas v sobě.. prázdně. Ne, opravdu si nedělejte s tímhle starost. Jsem v pohodě. Jakože.. není mi nic hroznýho :D Teda jako jo.. ale i ne. No, není to nic černýho. Jen je to.. asi prázdný. Ve mně.
S tím děckem sem vás dostala, co :D. Pravdou je, že už od patnácti let jsem jej chtěla mít. Jen samozřejmě mám dostatečnou inteligenci na to, abych věděla, že asi teď úplně ho mít nemůžu, že :D.
Pořád někam utíkám. Už od mala. Rychle do školky. Ve školce, ať už su ve škole. Ve škole, ať už su na střední. Na střední, ať už mám děcko a pracuju. A taky z gymplu, ať už su na konzervě. Nevím. Teď, když nad tím přemýšlím, tak asi by to ani nešlo, kdybych se opravdu dostala na vejšku do zahraničí, což bych ráda. Fakt to tu nemusím - v čr. Někdy jo, někdy ne. Momentálně mi to tu smrdí (ne doslova, chápeme se). I takovej další bod, proč chci mít děcko, co nejdřív, nehledě na to, že by mi bylo 50/60, až by jim bylo 20, jak teď naši, což.. uf, to bych už ráda byla babičkou; je ten, že mám strach. Strach, že s ním bude něco špatně. Podívejte se kolem sebe, jaký děcka se tu rodí.. postižený nebo mají nějakou vadu, např. nemůžou jíst, nemůžou třeba jít klasicky na záchod - případy z mého okolí. Obecně sou ty děcka prostě.. špatný, protože žijeme, pardon, v takových sračkách. Ovoce, zelenina, maso, mlíko, cokoliv. Podívejte se, co v tom je za blbosti. A to, že si třeba zeleninu, ovoce my osobně pěstujeme, máme ze dvě zabijačky ročně, vajíčka vždycky domácí.. tak to nejsou plnohodnotný suroviny/výrobky (?). V té půdě toho moc není. Proto ty plody nemají ty výživný věci, co tam kdysi byli, nebo co by normálně měli mít. Jsme na tom líp, než kdybychom to jako většina lidí kupovali v obchodě, no, ale i tak to není ono. Někde jsem četla, že když byste si dali pravý rajče, takový, jaký bylo, plácnu, v 19.st, tak byste těch našich rajčat museli sníst daleko víc. A o ovzduší ani nemluvě 🙄. Opravdu se bojím, že by mohlo být špatný. Dělá mi to prostě starost. Vemte si, v jakým sem třeba v psychickým stavu. Tohle rozhodně nechci předat dítěti. Nic špatnýho. Takže všechny tady ty faktory, a pak taky to, že už těch pět šest let bych dítě už chtěla. Přítel chce až po skončení vejšky, což je logický, takže zhruba za ty čtyři roky. Ale zas víte co. Chlapy to zas tak řešit nemusej. Bože, v kterým světě žiju😂 Jestli jste to dočetli až sem, tak se podívejte na tolik bodů, co sem tu vypsala ohledně děcka😂😂. Achjo. Hodinu píšu tenhle článek. Hodinu a čtvrt jsem doma sama (absolutně nechápu, kam by všichni mohli jít.). A přítel na mě očividně taky sere. Těžký najít ten balanc. Pro mě, jako pro babu s miliardou snů, který do sebe časově jaksi nezapadají. Tyvado, sem divná? Už od čtrnácti/patnácti chytám mateřský pudy😂 Se mnou je něco špatně.. ve vícero směrech.