Nic

Po pár dnech, kdy jsem byla doma, jsem si šla koupit do lékárny cosi na kašel. Oči jsem nemohla udržet vzhůru, abych se nekoukala do země, protože to je známka 'slabosti' (že má ten člověk nějaký problémy. Celý roky jsem tomu věnovala pozornost). Když jsem došla na náměstí, bála jsem se lidí, bylo mi to nepříjemné. Chtěla jsem už pryč. Doma se nemůžu k ničemu přinutit a i když vím, že normálně bych do školy šla, tak já nemůžu. Nebo nechci spíš. Vyhýbám se jakýmkoli kontaktů s ne-blízkými lidmi. Necvičím (jak klavír, tak normálně workout), nejím, jen čumím na youtubko, nestarám se o sebe, barevné vlasy a starání se o ně mi nedělá radost. Nemůžu vstát z postele, jsem stále v posteli. Nechci nic. Nic mě nebaví.