Už dál nemůžu

"Škoda, že jste nezavolali dřív, ale jo, dojeďte." Hm, asi mamka volá s tetou, že přijede s vnoučatama.

A dál se nezajímám o dění, hledim si svýho.

..

Máma k tátovi: "... a za chvilku dojede H. a P. ..."

Ne.

Ne.

Nenenenene!

Co mám sakra dělat?!!

*spolknu prášek "poslední pomoci"*

Rychle! Musím na záchod, pro čaj, zbytek musím udělat až pak. Nestíhám! Rychle pro sluchátka, hudbu, ať je neslyším!! Zavři se v pokoji a rozdýchej to!!

***

Abych vás alespoň trochu uvedla do děje.. mám o dost starší nevlastní sestru. Celej život mi dělala srašný peklo ze života. Trhání vlasů, škrabání, vajíčka a další jídlo ve vlasech bylo na denní bázi. Když jsem se blízkému člověku se špetkou s tímto nešvarem v mém životě svěřila, nikdo to nebral moc vážně. Klasické sesterské hádky. Jo. No, tak to úplně ne. Jeden kluk mi na to řekl moc hezkou otázku: "Hele, nemáš na ni alespoň jednu hezkou vzpomínku?". Moc hezká otázka, opravdu. Tohle není ironie. A říkám to nerada, ale.. nemám. Všechno "hezkého" co udělala (resp. když na mě mluvila normálně), tak to bylo jen z důvodu, aby se mnou manipulovala. Hlavně teda jako dítě. To mě na tom štve asi nejvíc. Protože pod její "vládou" sem kradla peníze (a nosila to samozřejmě jí) a taky sem třeba řvala na svoji babičku, že je to p**a, že musí to a to. Je mi z toho zle. Ale omlouvám se.. byly mi asi čtyři roky a měla mě v té době totálně v hrsti, jelikož jsem svou hlavu neměla. A dokonce i když jsem byla starší, tak v určitých momentech mě měla v hrsti.. Samozřejmě ne tolik, jako v těch čtyřech letech.

Když se konečně ve svých 27letech konečně (KONEČNĚ!!!) odstěhovala, stále mě pronásledovala v mých snech. Respektivě nočních můrách. I když už rok zde nebydlí. Musím říct, že co já se potom odstěhovala (tak nějak, ne úplně) do Brna, tak tam se mi sny o ní moc nezdají. Teda.. aspoň teď jak nad tím přemýšlím.. Nejsem si jistá, ale asi ne.

No, každopádně pořád se mi zdají. Už samozřejmě míň než před tím rokem. Ale náplní každého takového snu je bitka, řev a hádky. Klasika, spoustu takových scénářů se v podstatě i stalo v realitě.

Těžko říct, kdy mě tyto sny opustí nadobro. Jedno je ale jistý. Už nikdy je nechci vidět. Což je docela těžké, protože jsme se neochotně viděli na rodinné oslavě. Nebo když jsme s mamkou teď vymydlili celej barák (jakože jarní úklid), tak tam toho spoustu nechala. Tím myslím masky na vlasy, různy sprcháče, tělovej scrub, pleťovou masku. A samozřejmě to nemůžu vyhodit, většina je i docela dost drahejch a pravděpodobně i dobrejch. Ale musím říct, že i ta vůně mi je strašně nepříjemná. Není to tím, že by mi nevoněly ty produkty. Jen je mám spojený s ní.

Mám i s tímto barákem spojených tolik věcí. A i to, že vim, že bydlí v Brně, JE mi prostě nepříjemný. Co když ju někde potkám? Když projíždím Brnem,.. nevím kde bydlí. Co když ju potkám v nějaké části? Nebo na svoboďáku. A já vím, co musím udělat. Musím se odstěhovat jinam. I s Brnem mám spjaté špatné vzpomínky - víceméně. A pokud bych měla zdědit barák, ve kterém teď jako "rodina" bydlíme.. asi odmítnu. Ne asi. Sakra odmítnu! Tenhle barák je pro mě ztělesněním všeho špatného! Tolik křivd se mi zde stalo.. nechci se tady litovat. Ale sakra! Nachází se tu po mě hektolitry slz. Jako zvládám to. Jakž takž. Ale dostávám z toho všeho panickou úzkost.