Tak nějak je mi jedno, že se sem tam říznu. Mé tělo i ty nejhorší jizvy dokáže za dva týdny zcela zahojit, takže co. Je mi to prostě tak nějak všechno jedno.
Kamarádka měla pravdu. Upínám se na lidi a čekám, až mě někdo zachrání, ale takhle to bohužel nefunguje. A já to vím. Jen.. je to strašně těžký aplikovat to do svého života. Navíc ty kecy, co sem v pátek slyšela od tebe.. no, hezký. Člověk, kterej vůbec není "tento typ", mě tak dlouho chtěl a když by mě mohl mít, tak si píše s tou.. holkou, zprávy na dobré ráno a zároveň pokukuje po mé bývalé spolužačce. Jak tohle mohl někdo dopustit. Tak jak? Proč já, pane bože? A si tam vůbec? Kdo vymyslel tenhle absurdní scénář? A pokud existuje karma.. byla jsem v minulym životě snad zlá? Tak moc zlá? Nebo proč se tohle prostě děje.
No, ale co. Stejně je to úplně zbytečný.. tohle nikdo nečte, i když se snažím být otevřená konečně světu, tak mě stejně jen rádoby vyslechnou a chovaj se dál jak idioti nebo hůř.. ani nevyslechnou. Je to všechno naprosto zbytečný.
Žádné komentáře:
Okomentovat