I'm scared.

Bojím se. Čeho? Všeho.

Ve dvou dnech se mi prostřídalo tolik nálad. Štěstí. Obavy. Smutek. Druhý den štěstí a opět obavy se smutkem. Jsem kráva? Ne, nejsi. Každému se to může stát. Ano, jsem. A za tohle si můžu já sama. Dělám věci a přitom nemyslím na následky.

Mám strach. Ani nevíte jakej. Vážně jsem nemyslela na následky. Úlet? Ano, byl. Ale já si tu smetanu sama vylížu a ještě dostanu od každýho nášup na bůhví jak dlouho.

Kdysi mi farář řekl, že když budu cokoliv potřebovat, mám za ním zajít. Bohužel jsou velikonoční svátky a tím pádem přichází i zpověď a maminka na to pečlivě dohlížela, abych tam šla. Pár minut před zasednutím do té komůrky zvané zpovědnice jsem si ještě opakovala, co vlastně řeknu a z čeho se vyzpovídám. Přišla řada. Vaše milá blogerka zasedla a spustila. Po těchto krátkých větách jsme se už jenom bavili, abychom (respektivě jenom on) zaplácali čas. Když mi chtěl dát roz cosi nebo co se to vlastně dává jsem ho zastavila (skočila do řeči) a řekla, jestli se ho nemůžu na něco zeptat. On samozřejmě neodmítnul a čekal, co ze mě vypadne. Sama jsem se divila, co mi to zase vylítlo z huby. Nebylo už ale cesty zpět. Musela jsem to ze sebe dostat. A víte co? Vlastně mi pomohl, protože v té chvíli jsem vážně nevěděla, kam šlápnout, i když bych na to po několika hodinách přišla, takhle jsem to měla o něco rychlejší.

Proč sem šla vlastně za ním? Protože tento problém je tak strašnej, že ho nezvládnu říct ani své dlouholeté kamarádce a ani sem ho napsat nemůžu, nebo spíš nedokážu.

Jediné co můžu a co do zajista chci, je dostat tu osobu pryč. Jak z mé hlavy, což není zas tak těžké, tak i z tohoto světa. Ať se odstěhuje, prosím! Ať nechodí do školy. Nechci ho vidět. Bude to pro oba lepší. Protože sejde z očí, sejde z mysli.

Bojím se následků, toho, co udělá. Nejsem si v ničem teď jistá. Byl by to průšvih. Velký průšvih. Ale za činy se musí platit, i když bychom měli zaplatit víc. Buď se budeme bránit, nebo nebudeme. V mém případě? Nebudu. Nejsem dost silná.

A můj plán? Usmívat se. Nedávat najevo obavy a zkusit to nějakým možným způsobem zakamuflovat. Něco, jakože se nic nestalo. Něco, že jsem vlastně nikam nejezdila. Další a poslední bod: vyhýbat se mu. Což vlastně nebude tak těžké, jak by se mohlo zdát. Má u sebe věc, kterou poznám už z druhé strany chodby. Ale nemůžu před ním utíkat. Odporovalo by se to s jiným bodem.

I swear I never meant to let it die
I just don't care about you anymore
It's not fair when you say that I didn't try
I just don't care about you anymore..