Unwanted

Víte,.. jednou jsi jdu takhle na to debilní spolčo. Koukáme se na film. Ostatní se baví. Odchytne mě farář a kecá o tom, jak mu můj bratr strašně pomáhá a tak. A co odpovídám? Hm. Koho to sakra zajímá..? Po pár minutách lichocení mého bratra pronese větu tipu: "Ptal jsem se tvého bratra, která jeho sestra je lepší." zasměje se. Zbystřím, "A koho?" zeptám se se zájmem.

"No, neřekl to úplně přesně, ale naznačoval tu druhou." začne se smát tím jeho odporným smíchem. Hm. Znova mu na to odpovím.

Bože! Děkuju, že jsem to tam přežila! Konečně můžu jít domů. Po cestě mě to však vrtalo stále v hlavě a řeknu si, že to řeknu bráchovi. "Tak prej farář říkal, že máš radši --." otočí hlavu od počítače a koukne se tím hnusným opovrhujícím pohledem na mou osobu. "A jako co." neutrální hnusný hlas plus ten jeho pohled. Zabíjela bych! "A divíš se? Když ho pořád buzeruješ?" připlete se do toho matka a otec. Aha. Takže já ho tady buzeruju, když dělá ty svý debilní skřeky, ale to je přece normální, že? A nemůžu za to, že prostě má ze starší sestry strach a nedovolí si na ni ani to posrané ň! Cokoliv mu přikáže, udělá to.

Slyšela jsem od rodičů už kolikrát, že mě nechcou, že jsem strašná, jiná a tak. Když se nad tím pořádně zamyslím.. je to tak. Po všech stránkách.., je to tak. Ať už je to poslech písniček, ať už je to styl, kamarádi, všechny mé činosti, prostě všechno, co mám ráda.. nikdo z nich to nedělá. A nebo dělá, ale málo.

Serou mě. Serou mě ty jejich narážky. "Vypni si ten ječák!", "Chudák mě neurazí!" a další jejich narážky na mě. Tu poslední teď slýchám často a jestli jsem si myslela, že někdy předtím to byl horor.. tak co je tohle? Tohle už není ale realita! Počítám s tím, že to teď půjde hůř a hůř. A taky až si budu v ještě horší číst tenhle nicotný článek, budu si říkat, jak jsem byla tak blbá a mohla si myslet, že je mi z nich na zvracení, když se to stále zhoršuje a zhoršuje. Neříkám, že se začnu podřezávat, to vážně ne. Sebepoškozování nesnáším. Ale ani neříkám, že po nocích brečím nebo tak něco. Ne. Na venek se chovám v pohodě, ale tam někde uvnitř, u srdce cítím nějaké tížení.. Je mi to spíš líto, když vidím, jak se ti čtyři k sobě chovají a pak jak se chovají ke mně. Je to hnusný.

I Miss It! :/

But.. I've never fel like this before :/

Happy Family! :/

V sobotu byl velkej vítr. Vcelku jsem už byla unavená a tak jsem zalezla do koupelny. Sprchovala se. Nic neobvyklého. Bohužel, vypadly pojistky. Já ve tmě. Žaluzie zatažené. Já sama. Žádné hlasy jsem neslyšela. Jen tak postávat se mi po několika minutách nechtělo a tak jsem si sedla. Za dveřmi se začaly objevovat nějaké hlasky a poté smích. A já? Stále sama. Zavřená. Opuštěná. Nechtěná. Voda ze mě začala okapávat a mě byla zima. Vzala jsem si své nohy a dala je co nejblíže k nahému tělu. Ruce jsem obmotala kolem noh a hlavu položila na kolena. Za dveřmi se stále mích zvyšoval. Vzpomněla jsem si na to, co řekl v pátek farář, co mi odpověděl bratr, co naši a na celoutu situaci.

Am I Shit?! Sorry, but I'm just human!!