Dark world: Ehm..

Nevim, jak co a jak. Ale poslední dobou kolem mě panuje špatná nálada.

Aneb další hnusný možná až depresivní článek o mém strašném životě.

A kde je teď můj slavnej optimismus? Jel si na dovolenou? Žádnou dovolenku jsem mu nedala, takže by si měl okamžitě najít nejrychleší spoj do český republiky a vrátit se ke mně, domů. Ke mně, do mozku. Prostě sem!

Ano. A zase jsme u faráře. Asi se můj optimismus bojí toho faráře, nebo víry, nebo těhle sra*ek. Pane bože, ať to skončí!

Je normální, že se jsdu ke zpovědi ne? Sice mě matka dotáhla, ale šla jsem. Řekla jsem mu, že jsem zpochybnila křesťanství. Prostě že je to volovina a nic takovýho není. Minulý "zasedání" pozůstalých, jsme s kamarádkou vytáhli pár témat. A on se k nim vrátil. Dneska. - Vlastně už včera.. A rozebírali jsme to. My se s ním samozřejmě hádaly, nebo spíše vyjadřovaly svůj názor a on řekl něco ve stylu, že nám tady chce říct, že je to prostě nejlepší. - tohle neřekl, ale něco na ten způsob a že nesmíme poznávat další náboženství. A v tu ránu mě to docvaklo. Aha. Takže on tu zpochybňuje naši víru, protože jsme s tou kamarádkou skoro stejné. Takže asi obě budeme tak na půl. Všechno mi to zapadalo, prostě proč tohle téma začal, kam s tím míří a tak. Takže jsem mu před všema narovinu řekla, že by nemusel tady proti mě používat něco, z čeho jsem se vyzpovídala. Začal po mě řvat, - ne doslova, prostě strašně agresivní a prostě bránit se a tak.. jako.. no víte co :D neberte to doslova.. Naštěstí pár už muselo a on se šel s něma rozloučit. Využila jsem situace a omluvila se všem, ale prostě že sem to vzala tak, že je to mířený na mě, popřípadě na nás. Souhlasili se mnou někteří, a někteří se nevyjadřovali.

Děcka pak řekli, že to stačí a že se jdeme dívat na film. Šli. Farář mě zastavil, ať tam ještě zůstanu. Panebože. Říkala jsem si. Ostatní teda byli vedle a já tam s ním seděla. Abych se nemusela na něj dívat, protože jsem věděla, že na tohle nemám a za chvílu mi asi ta slza ukápne, - ano, jsem velmi citlivá, tak jsem si sedla o 90 stupňů a čuměla do zdi. Vím, že to bylo hnusný ode mně, ale nebyla jsem té lásky, aby mě viděl popřípadě brečet, což jsem nechtěla tak i tak. Říkal mi o tom, jak se strašně omlouvá, jestli jsem to pochopila jinak a že jsem prostě ve věku, kdy jeho vtípky prostě nechápu, - aha, no jasně. Vtípky. Sám se na to zeptal!, a jestli jsem to pochopila tak, že to, co jsem mu ve zpovědnici řekla nějakým způsobem zneužívá, tak to není pravda, že nás chtěl jenom učit katechezi či co to říkal. Já vím.. Pochopila jsem to asi blbě, ale prostě..

No a pak jsme se jenom odebrali k tomu filmu a čuměli jsme. On se snažil být milej a řeknu vám.. on má sakra pěkný oči s usměvem :3 pane bože. Měla bych se s těma staršíma chlapama krotit!! a dost sakra!

Hej ale.. bylo to od něho hnusný. I ode mne. Vím. Ale víte, když vás člověk několikrát kopne a vy mu to odpustíte, stejně na to pak nezapomenete, když vás ta daná osoba znovu kopne. Budete si to pamatovat, i kdybyste se sebevíc snažili a odpuštěný to měl několikrát. Jestli ty jeho vtípky, který nejsou vtípky nechápu. Okej. Tak jo. Konec. Končim.

Omlouvám se za tyhle depresivní či prostě jenom debilní články. Samy mě serou. Kdo má chuť je vůbec číst? A ještě takový voloviny. Ale jako vážně.. já fakt nevim kde mám ten svůj optimismus, braní s nadsázkou a tak. No jo. Když celej život nemáte nic a najednou to máte, hned o to příjdete..

PS: A popelnice tu zase nebyly!!!! :D