Poslední dopis

 Proč jsme se rozešli? Něco se v něm zlomilo

Přispěla jsem ke konci vztahu? Pokud ano, co jsem udělala? Ano, pod tíhou bolesti jsem byla protivná.

Mám tendenci vybírat stejný druh lidí k dnešnímu dni? Pokud ano, jaké jsou? Jsou pro mě dobré? Proč nebo proč ne. Ano, kluci "pohodlnější" (nepracovat na vztahu), choleričtější.. tolik vztahů jsem ale zase neměla, takže.. nevím.

Měla jsem podobné problémy v jiných vztazích? Pokud ano, co mi způsobuje tyto problémy? Co mohu dělat v budoucích vztazích jinak?? Ano. Nedokázali mě asi tolik pochopit.. mé potřeby. Nevím. Způsobuje mi to obrovskou bolest a dokazuje mi to, že život nemá smysl. Že život není pro mě.. A co mohu dělat v budoucích vztazích.. netuším. Na to musím přijít.. asi víc komunikovat. Taky to byl vztah na dálku, jinak bych si s ním sedla. Třeba kdybychom už spolu i bydleli, tak bychom si prostě popovídali.. z očí do očí. Vymysleli bychom něco nebo si prostě ujasnili věci nějaký. Bez křiku a tak. 

....

Nekomunikoval a mě to dohánělo k šílenství, jelikož jsem mu milionkrát říkala, že chci, aby se mnou mluvil, zavolal, abychom se prostě domluvili, kdy se uvidíme, ale on nic. Ani se neomluvil. Pořád jsem bojovala, bojovala, až jsem bojovat přestala a odkomunikovala.. protože je to i jeho věc 'ten vztah'. Ale neudělal nic. Nic se nezměnilo. Všechno jsem zapříčinila já - všechno na něho shazuju, furt musím mít ve všem pravdu, ačkoliv mluvil o své osobě, což i on potvrdil - to ale on nepřizná, zase jsem si něco vymyslela nebo si to nepamatuju. Nebo si to pamatuju špatně, bylo to jinak. 

Všechno jsem musela iniciovat já např. kdy se uvidíme. Dělala jsem všechno pro to, abychom 'oba' byli spokojení - vzdělávání obou dvou, hubnutí, stěhování se, moje přestupovky do Prahy,...

Tady se muselo stát něco daleko horšího dřív, jelikož v prvním vztahu jsme se chtěli vidět co nejdříve, volali si denně.. tady ho to ale brzo přešlo. Třeba že by mě zase dostal? Řekli jsme si, že to nenecháme zajít do takovýho stavu.. no.. já mluvila pořád, že je něco špatně, snažila jsem se pořád. Dělala první, poslední..

Co bylo krásný: nechal mi poslat kurýrem k 20tinám dvacet růží s dárkem❤️, když jsem se cítila špatně, dokázal mě krásně utěšit a povzbudit. Ale taky když jsem na tom byla blbě, tak mě i dokázal rozbrečet ještě víc.. to se pak jen utápíte v posmrkanejch kapesnících a ptáte se boha 'proč'. Čím jsem si to zasloužila.. fakt mám pocit, že jsem v minulým životě musela bejt Hitler, protože takové bolesti (za celý můj život obecně).. nerada bych se litovala (kdyžtak mi někdo řekněte, jestli se moc lituju, ale spíš.. I just wonder youknow), ale celej můj život.. achjo.

Co fakt na něm nemám ráda: agresivita, cholerismus, to jak je zaseknutej v prvním vztahu.. on se ten zbytek fakt dá dát do "zaseklej v prvním vztahu", jelikož tyhle dva vztahy.. jsou jinačí a je to logický, vyrostli jsme i to bylo předtím.. nevinnější, neznali jsme se.. je mi to strašně líto všechno. Neměli jsme se dávat zase dohromady.. hlavně když jsme se hádali jak psi i předtím, tak to asi bude stejný, ale musí se s tím pracovat ne? Fakt mě strašně štve, jak prostě nepracoval.. zamilovala jsem se podruhé a zlomil mi srdce.. zase.

Co jsem na něm měla ráda: společný koníčky.. mohli jsme se bavit o čemkoliv jsme chtěli. Vždy jsme měli o čem si povídat. On pak ale začal lhát, když už to šlo do kytek a já o tom nevěděla.. když už to drhlo, snažil se vymyslet cokoliv.. je unavenej, nic se mu teď v životě neděje, je to tím, jak nikam nechodíme. Hm. Skočila jsem na to. A asi sem neměla. Dělo se něco.

Chci s ním být? Nevím (hlavně nechci nikoho nutit, přemlouvat). Myslela jsem si, že je fakt pro mě právem a všechno bude dobrý, ono si to všechno sedne.. nesedlo. Možná měl z prvního rozchodu pocit "musím ji získat zpět a pak se s ní rozejít". Hah, to asi ne, ale něco na tom být pravdy může. Někde vzadu. Jen mám pocit, že by bylo lepší skočit. Nevím, jestli má můj život smysl.. nejradši bych si to hodila. Jasně, někdo to má asi daleko horší - na mysl mi přiběhla Britney Spears. Chuděra.. ale ta aspoň celej život byla v pohodě (myšleno předtím, než ji zbavili svéprávnosti.. v rámci možností.. alespoň to s tou rodinou, přáteli yknow.. mrk mrk😂...). Ale co já.. už v mých mínusových měsících sem byla předem odepsaná.. ode všech. A zase se lituju. Ale kdo jinej než já? Jsem tu sama. Na všechno. A s mojí kočičkou, co mě sere, ale je to poklad.. v kočičím měřítku a relativitě.

Myšlenky.. nemám náladu vymýšlet kreativní název

 Hele jako.. třeba jsem ho vystrašila. Byla jsem připravená na život s ním. Jako úplně doslova. Vzdala jsem se svýho snu a snažila se vybudovat ten jeho, protože podnikání je těžký žejo, trvá to prostě i to prosazení je těžký.. fakt jsem se snažila. Byla jsem ready tyvole být mámou, vzít se (v sobotu na svatbě bratrance jsem si představovala tu naši, jak tam ten farář bude říkat, kde a jak jsme se poznali, a že všichni budou strašně awww, že dvě duše z úplně jiné strany republiky se seznámili na mysliveckým táboře a měli vztah na dálku, ale jejich láska byla silnější a všechno zvládli a teď jsou tady v kostele, aby si řekli své ano.. pecka, brečím no), v červnu už bych se mohla za ním přestěhovat a žít s ním střídavě, postupně, chodili bychom oba do Prahy do školy.. asi to bylo na něho moc. Asi jsem nebyla ta pravá. Bylo to pro něj moc reálný a já nebyla ta pravá. Co se dá dělat, zlobit se na nikoho nemůžu. Já jsem teda na všechno moc stará.. ale tak.. asi jde život dál. Mrzí mě to, ale s tímhle se dělat nic nedá. Byl jedinej kluk, kterýho jsem doopravdy milovala a chtěla s ním zestárnout, jedinej kluk, kterýho jsem si chtěla vzít dokonce i před Bohem (což je fuu.. to znamená fakt hodně), ale čeká na něho asi jiná. Nevím no.. ale jako není se na koho tady zlobit. Osud to tak chtěl.. nevadí. Třeba si to rozmyslí, protože je teď zmatenej a rozumím tomu, ale rozhodně nechci nikoho tlačit. Jsou to city a ty se nedají vynutit, takže.. je to i pro mě lepší, protože vymlouvat se na něco nebo snad udělat člověku něco hnusnýho je.. hnusný a trvá to uzdravit se dýl, ale pokud nejsem pro někoho ta pravá, je pro mě upřímně lepší se vzchopit a "zahojit se". Jasně že to bolí, ale popláču si a v pohodě.. nebudu mít vůči někomu zášť nebo něco takovýho. Prostě jsou to city. Takže ještě že jsem mu zavolala včera a dokopala ho říct (asi) pravdu. Je to sice bolestivý, ale pro mě daleko lepší. Jen mě mrzí, že jsme se zase po 4 letech od rozchodu dali dohromady a zase to nevyšlo.

Prostě o kousek.. všem, kteří "byli proti" jsem dokazovala, že to je možný, že už za dva měsíce mám po škole, budeme už spolu a prostě začne nová kapitola. Že máme to nejtěžší za sebou, respektive do maturity to bylo nejtěžší, pak jsem byla v Brně na bytě a měli jsme 18, už jsme se nemuseli doprošovat rodičů a teď ta nejlepší část za dva měsíce, že konečně máme možnost spolu bydlet.. dokonce i psychiatrička jásala, že je to boží, že teď už ten hnus musím přežít. Že budu pryč od rodiny, učitelky klavíru z konzervy (od které utíkám) a budeme spolu bydlet, že se blýská na lepší časy, že už budu jen s klavírem a s někým, kdo je mi asi souzenej. Tak.. 

... Nevadí.

Změna

 Změna.. volali jsme spolu (s tím.. 'bývalým') a omlouvám se. Není to idiot. Něco se změnilo, hnulo se v něm a sama dobře vím, jaký je to pocit.. když nevíš. Prostě jsou to pocity a v téhle sféře moc dobře vím, jak co vypadá, takžeee.. to jsem jen chtěla říct. Asi prozatím nechci nic.. takže se prozatím loučím.

Po"koncertní"

 Yeeeeees!! Už vím, jak pracovat se trémou při hraní😍😍😍 Čoveče, že já se na tu koncertní dráhu ještě dám😂😂 Úplně nemám komu bych to řekla, tak to píšu sem, jelikož zrovna teď sem dohrála - nebylo to nejlepší, ale zvládla jsem to dost dobře si myslím😁😇

Porozchodová

Tak se ti zdá, že sama jsi zbyla

Odložená na sklad nepotřebných

Nechal Tě bejt, věř, že nejsi jediná

Naštěstí jsem tu já, můžeš mě mít

Tentokrát mi náhodně do playlistu vyjeli chlapy ze zakázanýho ovoce a docela trefný😅. Nenechal, já odešla. Teda nechal, ale né úplně tak, jak je to "běžný". Svýho porozchodovýho fuck boye sem našla docela za 10min po rozchodu, tak stát frontu nemusíte😂 Jen teda nemám zájem o nikoho, jsem silná a pošlu ho doháje. A ne, nevyspala jsem se s ním.. jen  sem to myslela jako tak, že do fronty se hned už jeden borec postavil, jen já tu frontu rozeženu.. a nebo se zamknu do sklepa a už nevylezu, abych nemusela nic řešit 😂.

Je to zvláštní.. porozchodová, ale cejtim se stejně. Ten blbec mě na to připravoval už asi od konce října - nekomunikoval. My sme spolu nemluvili. Fakt. A to byl vztah na dálku. Ano prosím, mluvím pravdu. Pokud si někdo myslí, že je to normální, tak mi prosím napište, že se mnou nemá komunikovat. Že se nebudeme vídat. Uf. Sem nasraná.  No, takže si žiju stejnej život. Prostě bez něj. Achjo. A na tohle jsem čekala pět let, abychom se zas rozešli. No nejsu já kráva na entou? Ještě budu chvilu psát a pobrečim všechny v šalině.

Edit: aspoň můžu upravit ten článek v "poesie" form, ačkoliv je to jen řádkování. Už si nemusím brát servítky. A pomluvit toho idiota😄 Vlastně je to dost trefný (tak se poplácání aspoň po zádech).

14.4.2021 při cestě se slzami v očích na psychiatrii

 Všechno na mě padá..

My ship went down in a sea of sound

When I woke up alone, I had everything

A handful of moments, I wished I could change

And a tongue like a nightmare that cut like a blade

In a city of fools, I was careful and cool

But they tore me apart like a hurricane

A handful of moments, I wished I could change

But I was carried away

Give me a therapy, I'm a walking travesty

But I'm smiling at everything

Therapy, you were never a friend to me

And you can keep all your misery

My lungs gave out as I faced the crowd

I think that keeping this up could be dangerous

I'm flesh and bone, I'm a rolling stone

And the experts say I'm delirious

Give me a therapy, I'm a walking travesty

But I'm smiling at everything

Therapy, you were never a friend to me

You can take back your misery

Arrogant boy

Love yourself so no one has to

They're better off without you

(They're better off without you)

Arrogant boy

'Cause a scene like you're supposed to

They'll fall asleep without you

You're lucky if your memory remains

Give me a therapy, I'm a walking travesty

But I'm smiling at everything

Therapy, you were never a friend to me

You can take back your misery

Therapy, I'm a walking travesty

But I'm smiling at everything

Therapy, you were never a friend to me

And you can choke on your misery

-

 Tak moc moc chci křičet!! 

Ale nejde to..