Mám pocit, že můj mozek mě chce zničit nejenom psychicky, ale už fyzicky. Hned vysvětlím.
Absolutně si teď nejsem jistá, zda jsem tuto skutečnost zmiňovala, no, každopádně čtvrtý antidepresiva mi způsobily téměř okamžitý pocit na zvracení, omdlení, bolest hlavy.. takže jsme je zas hned vysadily a daly jiný (který teda nejsou nic moc, no, ale budiž). Ty pocity se samozřejmě ztratily až na jedno: bolest hlavy. Bylo mi na psychiatrii řečeno, že už bych v těle nic z předchozích prášků mít neměla, ať si dojdu k obvoďačce. Takže měření tlaku, krevní testy, všechno v naprostém pořádku. No, až teda na ty jizvy. Je mi to trapný, ale zas jako co. Nemoc jako každá jiná a nemůžu za to, že můj mozek se mě snaží zabít. Očividně. Nejenom on, i okolí tomu dopomáhá, ale to odbíhám.
Takže všechno v pohodě, tlak prý dokonce učebnicovej. No nádhera. Jako je, až na to, že teda nevim, co mi ten mozek zas jako provádí. (Teď se teda trošku zarážím, proč tohle píšu. Jestli to zas není nějaká kravina.) Každopádně přišly na řadu infuze, konkrétně dnes. Teda, pokud se to tak jmenuje. Prostě do vás nakapaj cosi. Nějakou záhadnou "vodičku" nebo co. A mělo by vám být líp. A hádejte co se stalo? (: Opět mě zas bolí hlava jako pca. Dokonce bych řekla i víc než obvykle. Já sem tak přecitlivělá, že antidepresiva mi buď nic nedělaj nebo sem z nich naprosto v hajzlu. Všechno mě bolí, ale nikdo neví, co se mnou je. Jak na psychiatrii, tak už teď i tady. Já vím, že teď tady asi budu dramatizovat, ale už tak měsíc mám pocit, že mě zavřou do cvokárny, a, jak se zmínila i doktorka, že mám nádor na mozku. A víte co? Ani by mě to nepřekvapovalo.
No, a tak si sem tam pobrečim, jak mi je špatně, že z toho prostě není úniku. Do toho všeho "terorizace" od rodiny, hlavně mámy a těch jejich slov, jak za nima du jen pro peníze, přitom se furt snažim poslouchat její stolet starý historky, který mi říkala fakt milionkrát, a povídat si s ní, brát ji s sebou na koncerty, divadla (teď ne, to je jasný), protože ani ona to nemá/neměla v životě jednoduchý. No, ale nakonec se na mě stejně vysere. Mluví se mnou hezky jen před ostatníma a venku, přitom.. achjo.
Navíc ty debilní myslivecký zkoušky. Do čeho sem se to zas upsala. Tak aspoň na ty zkoušky mi prosím držte pěsti a omluvte mou momentální absenci u vás na blozích. Brzy (po 20tym) se uvidime. Teď jen doufám, že se všichni máte mnohem líp. Díky za vaše komentáře i z předchozích článků, moc si toho vážím. Držte/držme se!
