středa 30. ledna 2019

Proč píšu?

Proč vlastně píšu?

Upřímně, fakt nevim. Tak jasně, ovšem, že mě to baví, ale proč sem se po tolika letech zase vrátila? Na to stejné místo? A proč pokračuju v psaní, když to stejně nikdo nečte? Těžko říct. Možná mi chybí pozornost, vyslechnutí.

Pamatuju si, že jsme kdysi zde byli taková parta pesimistů, človíčků trpící depresemi, anorexií, bulimií, šikanou,.. a navzájem jsme se drželi. Ano, opravdu jste mě drželi. A já se snažila držet vás. Absolutně nevím, co s těmi lidmi je teď. Vím o dvou, ale o zbylých třeba osmnácti? Ani slovo, ani zmínka. Nikde. Jen se modlím, aby byli stále naživu, protože já tu za pár let být už nemusím.

Vlastně jo, jsem zde pro to vyslyšení, podržení, empatii a nějakou tu virtuální lásku, protože to, že známe naše příběhy, ale ne obličeje, je pro nás asi to nejlepší.

pondělí 14. ledna 2019

Problémy lidstva

Proč je na světě tolik nenávisti?

Věcí a problémů lidstva, které mne trápí, je víc, například špatné školství nebo i mnou okusený život hudebníka, a i přesto jsem si vybrala nenávist. Nechci tím však říct, že by ostatní problémy, nejen mnou teď vypsané, byly podřadné, ale když se podívám ven z okna autobusu do přírody, všechno mi příjde tak strašně rozporuplné a věci, které řešíme my lidé tak strašně banální a přeci ne, když z těchto věcí se může stát něco tak hrozného. Válka a v této době zánik lidstva už úplně nadobro.

Sice politice moc nerozumím, vlastně vůbec, ale určitě nikomu z nás neunikla aktualita ze východu - Rusko a Ukrajina. Nevím, co vše za tím je, což ví snad jen vláda Ruska, ale po mysli mi běhá už jen otázka: Proč by vlastně nějaký stát chtěl zvětšovat území? Lidé zůstanou stejní, vytvoří se zde jen nenávist, bolest, utrpení, tak jaký je důvod? Proč vlastně nejsme jako lidstvo jeden stát? Je snad mezi námi nějaké měřítko, které nám ukáže, kdo je lepší a kdo horší? Vždyť přeci kdybychom se narodili v jiné zemi, s jinou barvou pleti, s jiným náboženstvím nebo s jinou orientací, bylo by s námi něco špatně? Ne! Pořád bychom to byli my.

Toto téma a témata jemu podobná jsou asi zbytečná řešit. Jsme lidé, kteří se mýlí, kteří jsou nedokonalí a hlavně originál. Ale prosím, snažme se toho druhého trošku pochopit, vcítit se do jeho situace nebo to prostě jen nechat být a neurážet se navzájem. A hlavně - inspirovat. Pokud inspirujeme alespoň jednoho člověka, mělo a má to smysl. Pojďme spolu udělat takový řetěz, který bude lásku rozšiřovat po celém světě. Myslím si, že to dobro je v každém z nás, jen je u některých potlačováno, ať už je to cokoliv. Pojďme být trochu empatičtější a citlivější. Má to smysl.