Someday..

Čauko,

když to zhrnu v největší rychlovku na světě, co se u mě aktuálně děje, tak bych měla začít asi tím, že můj blog slavil 2. narozeniny. Yeey.

Na konzervatoř nejdu -> s rodičema jsem se pohádala, pobila a přestávají mi všechno platit. To, jak si budu platit klavír (týdně 200,-) celý další rok (až do ledna 2017), to vážně nutušim, když jsem teď všechny peníze vyhodila za počítač. Ale já vám říkám, já mám taky city a Erin v pokoji bude prostě anarchie. Nejen v pokoji. Anarchie bude všude, vy zasraní pravičáci!! Good night, right side!!! Left side wins!

Propadám z fyziky. Krá*a bude odčítat body za špatný a za žádný odpovědi? Jednoduše jsem v mínusu! -> a propadám.

Mám nový boty, něco jako steelsy či kanady.. (když říkám něco, tak myslím vážně "něco" :D podobný, sem za to ráda :3) prostě osmidírkový boty a jsou boží!

Ne, že bych teď nebyla vystresovaná, že. Ne, že bych myslela na něco, na co jsem v životě ani nepomyslela, abych mohla myslet. (velice logická věta, bravo!) -> (ale já ji chápu, heh)

Rodinný problémy všude. Hah, kde sou ty vaše kecy o tom, že vás rodina nikdy nezradí? Si děláte prdel?! Horší/stejní jako nepravý kamarádi! Prej vykopnout mě na ulicu, postarej se o sebe sama. Kreténi, kdyby mi nebylo jenom patnáct, tak valím největšíma sprintama od vás, klidně pod most!

A aby to nebylo jenom stěžování si na můj život, má to i výhody.. 30.10 -1.11. jsem jela za přítelem do Prahy. Užila jsem si to moc. Dokonce jsem se na Žižkově v Praze učili asi 10 minut základní tance a téhož večera jsem tančila na jeho prodloužené. Proč ne! :D Ale užila jsem si to. Zaroveň je Erin už velká holka. A taky jsem od přítele dostala prstýnek, něco jako předzásnubák, tak snad nám to vydrží. (fotka bude později:)) Vcelku tomu věřím, ale jak všichni víme, život, láska a další okolnosti jsou svině a stát se může cokoliv. No a my jsme spolu vlastně rok :) (jistě, jistě, velmi dlouho - jako jo, ale ne :D)

Asi vše. Co u vás?

Carpe Diem Guys!

Erin

The End..

Konec.. všechno. Nejvíc bych teď vzala nějakou pistoli a přímo do spánků - bum!

#2 Instead Of Ghosts

Salliin Dům

Uprostřed amerického Kansasu se nachází dům, do kterého se dobrovolně nastěhuje asi jen málokdo. Od roku 1992 do roku 1994, tedy pouhé 2 roky, zde žili Debra a Tony Pickmanovi se svou malou dcerkou, která si v domě našla imaginární kamarádku jménem Sallie. Současně se ale manželům Pickmanovým děly těžko vysvětlitelné věci, které napovídaly tomu, že rodina sdílí svou nemovitost s nadpřirozenou bytostí.

Kromě obrázků na zdi, které se samovolně otáčely vzhůru nohama, a rozpouštějících se voskových svící se hlavním terčem útoků stával především Tony. Sám ducha malé holčičky několikrát spatřil a nacházel na svém těle nevysvětlitelné škrábance a popáleniny. Když se ducha pokusil jednou nakreslit, poznala v něm jeho dcerka svou imaginární kamarádku Sallie.

Omlouvám se, a mě to taky sere, ale víc jsem o tomto domě nenašla, ani žádné jiné fotky, což mě moc mrzí..

Co si o tomto domu myslíte?

Carpe Diem Guys!

Erin

Depression, Stress..

Já to nestihnu.. necelých 17 dní. A já nic neumim.. kdybych tedy aspoň měla možnost. "Nehrej! Už to stačilo! Nechci tě poslouchat." jo.. nehrála sem za dnešek víc než pět minut. Já to prostě nezvládnu. S takovouhle se nikam nedostanu!!

Hlavně potřebuju podporu.. je to ještě těžší, když tě nikdo nepodpoří a nevěří v tebe.

---Veselejší článek aneb Diary bude snad co nevidět---

Some things from classical music's life

Tuhle písničku jsem objevila tuhle neděli. Je krásná, vážně dokonalá. Pocity, vzpomínky.. má všechno. Všechno, co by měla každá písnička v sobě mít.

Další velmi krásná. Cožpak ne? Ty tóny, které se rozléhají po místnosti, ve které se právě nacházíte. Tóny, které doprovází hluboké tony piana, smyčce, jak krásně spojují tóny v jeden celek - překrásnou hudbu. Pocity, vzpomínky.. zas a opět. Človek, který toho teď hodně prožívá určitě tuhle hudbu dokáže ocenit.

---

Poslední dobou jsem vcelku ve stresu.. je toho na mě moc. Nemyslím učení. Na to jsem se vysrala.. ale skloubit dohromady dvě věci. Přítel a klavír. S přítelem jsme od sebe přes celou republiku a tak vidět se máme možnost jenom málokdy.. Vynahrazujeme si to voláním.. cca 3-5 hodin denně, ale když si to vezmete, tak za tenhle čas bych mohla hrát víc, než hraju do teď.. ubírá mě moc času na klavír. Zas na druhou tsranu chci být i sním.. no je to těžký. Moc těžký. Potom nějaká ta škola, že. Ale to už je vedlejší.. to jsou jenom další věci, které dodávají intenzitu stresu..

Zároveň je dneska den, kdy jsem s přítelem už rok.

Aneb další shit článek..

Carpe Diem Guys!

Erin