pátek 30. října 2015

Instead Of Ghosts

Roosevelt Hotel, NYC


V roce 1927 byl na Hollywood Boulevard otevřen Roosevelt Hotel - jeden z nejslavnějších hotelů v Los Angeles a současně jedno z nejstrašidelnějších míst na světě. Dlouho fungoval jako hotel, ve kterém se přednostně ubytovávaly ty největší světové hvězdy stříbrného plátna.


Z duchů zde nepotkáte jen tak někoho. Tím nejznámějším je totiž duch slavné herečky Marilyn Monroe, která zde strávila dva roky svého života. A pověsti tvrdí, že je zde občas stále k vidění. Její záhadný odraz v zrcadle byl několikrát spatřen v pokoji 229. Lidé ji také mnohokrát viděli tančit v hotelové hale. A také se objevuje v hlavním salonku hotelu. Kromě Marilyn však mluví svědci zhruba o dalších 30 duších, kteří se podle všeho objevují všude po hotelu např. duch Carole Lombardové, manželky někdejší hollywoodské star Clarka Gablea. Také se zjevuje holčička Caroline, která zpívá u fontány v lobby hotelu.

Velkým paradoxem ale je, že se do tohoto hotelu můžete stále ubytovat zhruba od 5 000 Kč/den.



Tohle má být to zrcadlo.


středa 28. října 2015

Figarova Svatba

Poprví takhle do divadla a na Figarova svtabu? Co víc si přát. Mooc jsem se těšila a potichoulinku odpočítávala dny, kdy tam pojedeme. Konečně ten den přišel.

Samozřejmě jak jinak. Vždy, když se na něco těším, tak je to pak horor. Ano. Jela jsem tam jenom s mámou, se kterou jsem se bohužel den před tím hádala. Přijela jsem ze školy (16:30 cca) a říkám, že bysme možná měli už jet. Tak rychle jsme se šly převlíknout a matka zuřila, že jsem nepřijela dřív. (jooo, jasně. však jsem teď skončila a tím autobusem to taky chvílu trvá x_x) Nakonec jsme asi 10minut na zastávce čekaly. V autobuse jsme na sebe nemluvily, jenom občas do mě matka rejpla. Radši jsem ju ignorovala..


Když jsme dojely do Kr. Pole, tak jsme si šly koupit jízdenky nazpět, do toho mě zavolal přítel, tak jsme povídali. Máma mě koupila horkou čokoládu a nějaký oříšky v karamelové polevě. Dost jsem se divila. Nasedly jsme na šalinu, stále jsem s přítelem volali, máma občas říkala svý zážitky z práce a smály jsme se. Potom, že teda přítel zavolá až nám divadlo skončí a ať si to užijeme. S mámou jsme se prošly ještě kousek k svoboďáku, protože jsme měly čas a potom jsme se vrtáily zpět k Mahenově divadlu, kde jsme si odložily kabáty a jedna slečná nás poslala tam někam dolů, kde bylo představení této činohry a kde jsem vlastně pochopila, že nejsme na Mozartově Figarově svatbě, ale na nějaké nové z roku 2012. Docela jsem se zděsila, ale aspoň že na začátku tam dali přednes z Figarovy svatby od Mozarta.


Musím říct, že i když to bylo od nějakýho D.C Jacksona, tak to bylo naprosto famózní. Ono Figarových svateb je víc a mají stejný děj/pointu, akorát tato byla dána do dnešní doby. Jedna sekrétářka tam napříkád pořád mr*ala se všema :DD Každých 10minut! Celkově to bylo hodně bláznivý, jak říkali na začátku. Já osobně jsem na konci chtěla vstát a tleskat, nakonec jsem jenom seděla.. nevim, přišlo mi to divný sama :D Ikdyž ostatní by potom taky vstali..

A malá perlička? Byla jsem tam nejmladší, což bylo docela jako.. ouu :D Jinak asi i ostatní si mysleli, že to bude od Mozarta :D takový 80-tiletý babičky tam :'DD

Byli jste někdy na něčem podobném či v divadle?
Carpe Diem Guys!
Erin

pondělí 26. října 2015

#2 Talking with Erin:)

A Day To Remember - It's Complicated


Čauko,
pořád spíše jsem neaktivní. Omlouvám se. Ve škole moc nestíhám.. ale budu se snažit, protože se mi nelíbí mít blog v tomhle stavu, - neaktivním.
Další nová věc je to, že.. můj blog oslavil v pátek 2. narozeniny. Je to až k neuvěření, že jsem blogerkou už cca 2,5 roku :) Myslim si, že to teď poběží rychle. Vzdát to rozhodně nechci, protože prostě miluju blogování :)
Ve škole děs. Pětky, čtyřky.. teď už spíš trojky dvojky jedničky, ale známky jako nic moc. Zatím ale nepropadám :D Takže dobrý.
Zase se mě mobil zasekl, spíš se už vůbec nerozjel. Opravy peckovní (y)
Někdy v listopadu pojedeme se školou do Osvětimi, takže se těším jako malý děcko :3
S klavírem.. nevim. Na konci měsíce listopadu si mě přijede poslechnout nějaká učitelka z konzervatoře Brno. Prosim, držte mi pěsti, ať mě učitelka povolí dat přihlášku na konzervatoř a ať se tam dostanu.. :(

Jinak možná pojedu na Visáče, ale možná že ne, protože nikdo je moc neposlouchá.. ste někdo z Brna a pojedete 5.12. na ně a ste ochotni mě přibrat sebou? :B Děkuju :* Protože jako na Kristova léta chci vážně jet!!
A dneska 26.10. jedeme s mámou na činohru - Figarova svatba, do Mahenova divadla do Brna. Těšim se!!

Tak to je asi všechno. Jak si žijete vy?
Carpe Diem Guys
Erin


sobota 24. října 2015

Some shits..

"Život ti vždy bude podkopávat nohy. Tvým jediným úkolem je zvednout se a bojovat dál."

sobota 17. října 2015

#16 Music Challenge

1. Horkýže Slíže - Mám V Piči Na Lehátku


2. Green Day - Holiday


3. Bring Me The Horizon - Throne


4. The Pretty Reckless - Just Tonight


5. Horkýže Slíže - Brďokoky



Carpe Diem Guys!
Erin

čtvrtek 15. října 2015

Inspiration For Autumn

Pro mě poslední dobrou asi nejnádhernější období. Vždycky jsem milovala i léto, ale podzim má své kouzlo. Miluju, když vyjdu ze dveří, v ruce termosku s teplým čajem, který mi zároveň zahřívá ruce, procházet se barevným listím, větřík pofukuje. Nemiluj to! Miluju takové ty volnější světříky či jenom čisté tričko v podzimních barvách, černá šála a na sebe zelenou bundičku. Na hlavě černé lenonky a vínové kecky na nohách. Tak takhle teď chodím ulicemi našeho městečka.
Doma být zachumlaní v huňaté dece příjemné barvy s ponožkama na nohách, s čajem v ruce, zapálená voňavá svíčka, rozsvícená světýlka, které dodají tu správnou atmosféru ve vašem pokoji a sledovat nějaký film.
Jen tak se procházet lesem, sbírat či jen tak pozorovat krásu podzimu a krásně zabarvené listí.
Každé ráno jemná mlha, kterou se prodírají paprsky východu Slunce. Všude kolem je to barevné, i obloha.
Vyrazit si jen tak s kamarádama na čaj či na kafe. Popovídat si, přemýšlet o sobě, životě.. Vůně čajovny.

Neláká vás to?

Zároveň tento článek by mohl patřit k anketě na motivaci,- u tohoto "udělat si na sebe čas.". Též to patří k relaxaci a relaxace je důležitá. Jak prožíváte podzim vy?
Carpe Diem Guys!
Erin

úterý 13. října 2015

Talking with Erin:)

Asking Alexandria - Moving On

Čauko!
Zaprvé, co bych chtěla říct, je to, že články teď asi nebudou vycházet pravidelně obden (teda teď jo, ale někdy třeba ne, protože předtím jsem neměla moc nápady a zase jsem přes víkend o něco chytřejší, takže občas třeba pravidelně nebudou a tak :)), ale budou prostě podle času,- kvůli škole taky, ale hlavně kvůli klavíru. Tož se taky omlouvám za týdenní neaktivitu, všechno souvisí s tímhle, ale věřte mi, že aspoň na obíhání pravidelný se zmůžu, od vás očekávám to samé :) A u lidí, kteří nejsou mezi affs a napsali komentář, tak ode mě čekejte nejhůř za týden komentář pod vašimi články :) Děkuju za pochopení.

Jako další věc, která mi teď hodně pomáhá, je zaprvé telefon, který mám už konečně z dvouměsíční opravy zpět doma. A s efektem? Ještě horší, seká se a je ještě zpomalenej. Pecka. Ale ta největší věc, kterou jsem si skoro celou zaplatila, je nový počítač. Dávám teď na něj bacha, protože je přece jenom můj zaplacenej skoro celej, takže tak.

Škola. Nic moc. Známky špatný už :D Jinak děcka moc super. Včera jsme byli na kafi a já už nebudu moct chodit na dýl, tak tam se mnou děcka zůstali dýl, že si musíme užit poslední společnej dlouhej pátek, což bylo od nich strašně pěkný :) tohle ještě nikdo neudělal, a to spěchali dom a oni, že si to prostě musíme užit :) Jeli jsme až posledním spojem všichni. Moc jim za to děkuju:)

S přítelem jsme se trošku pohádali. (trošku víc) Došlo málem i na rozchod, naštěstí jsme si to tak nějak vyříkali, naše názory a tak, a že jsme prostě nebrali toho druhýho, jeho názory, možnosti a tak, a je zase všechno v pohodě.

Vzhledem k tomu, co se děje v mém pokoji už od dětství, asi napíšu nějaký článek o duchách, kdo co viděl.. něco jak má blogerka Monica. akorát s tím, že ona má nějaké místa a já prostě jenom tady tohle.. kde co bylo viděno, vyfoceno a tak. Pokud byste chtěli.

Jinak nic nového v mém nudném životě. Co u vás? Váš týden?
Btw, asi udělám serii "Talking with Erin" :D Chtěli byste? Uvidíme podle ohlasů :D
Carpe Diem Guys!
Erin


neděle 11. října 2015

Ca-Can I?

Normální den a zároveň ne. Nevím, jestli je se mnou něco špatně, jsem unavená, neměla jsem brýle, ale na uši se spolehnout můžu. Věřím jim. To, co se tu děje není jenom v mé mysli a moje sledování psycho filmů.

Neděje se to jenom teď. Už od dětství. Prý mám vyhledat pomoc. Nemůžu vyhledat pomoc. Nechci, aby to někdo věděl!!

Špatný tlak, těžký vzduch, špatně se mi dýchá, dějí se tu divné věci. Co jsem vlastně viděla a slyšela? Sakra! Nechci tu už být!


čtvrtek 8. října 2015

úterý 6. října 2015

School? School.

Na to, že škola je škola, tak se držím výborně. Nejhůř z biologie 3/4 a jinak 3 z chemie. Bez učení. Jinak jedničky, či nějaká ta dvojka. A prej na gymplu musim ležet v učení. Ano, je to jenom začátek, ale prostě na pohodu zatím.
Hlavně přidávám článek, že zatím bez písniček žiju už dva měsíce a tak nějak se držím!!

Co u vás škola? Přežívate? Celkově život? Jinak prosim vás, nevím co mám psat, tak nějaký tema by se hodilo :)
Carpe Diem Guys!
Erin



neděle 4. října 2015

Bagrem přejetá..


Tož teda od začátku. Ráno sem vstala brzo, táta mě vyhodil v Brně kousek od Hlavasu a já nastoupila do autobusu Student Agency. Byli trošku problémy s placením (že prej nejsem student :D), ale nakonec to bylo v pohodě. Vedle sebe jsem naštěstí nikoho neměla. Objednala jsem si čokoládu (prvně jsem chtěla kafe, abych to všechno zvládla, ale nakonec jsem dělala hodnou holčičku :DD) a poté usnula..
Vzbudila jsem se až v Praze, tož sem vystoupila a tam už na mě přítel čekal. Nasedli jsme poté do auta a jeli jsme na všestranný zkoušky psů - nemusí vás to nijak zajímat, nic zajímavýho, jednoduše myslivecká záležitost, tož sem se něco přiučila z oboru kynologie :D Ano, jela jsem jak šulek v zelenym :D Ale who cares..
Odpoledne sme jeli k nim domů. Jsme spolu teda byli (:D), poté volal jeho kámoš, tak jsme šli za děckama od nich, tak jsem byla přestavena a zasvěcena do jejich "života" tam u nich :D Na večer jsme šli za jejich takovou partou. Nic moc zajímavýho.
No a večer.. neříkám, že jsme neblbli, ale večer teda jako dost (:D). Takže fakt úplně libový :3




Další den byla u nich hasičská soutěž, tož jsme sa šli podívat na ně. Nakonec přítele potřebovali, tož běžel za starší taky. Dali jsme si na půl pivo (ano, vyžírka sem mu to skoro celý vypila :D bylo hold dobrý..). Poté přišla nějaká slečna (hrozně nesympatická, v poslední době si připadám, jako kdybych si vyžívala v předsudcích O.o ikdyž názor si musim udělat..), že máme dojít na hřiště prej. Tož jsem šla já, přítel a jeho kámoš.. naznali jsme nakonec, že se nám nechce, tak jsme si sedli na jedno takový cosi a kecali sme. Nakonec ta holka přišla znovu a že prej má jít aspoň jeho kámoš. Tak šel. Zůstali jsme tam sami. Už dlouho mě přemlouval, abych mu řekla svojí minulost.. (šestka a tak..) tak nakonec jsem mu to řekla a tak nějak jsme se bavili, jak to všechno bylo, blbá psychika a tak.. Po chvíli avšak přišel opět jeho kámoš a že jestli nechcem pivo a nějaký maso, tož sme samozřejmě souhlasili. Za chvílu u nás byl a my naštěstí moji kreténskou minulost nedopovídali. Ale ať si teho váží, takhle otevřená jsem k nikomu nebyla a už snad ani nechcu. Byla jsem představena aj jeho bratranci. Se ptal z kama su, ne, tak říkám, že kousek od Brna. A on úplně, jako cože, od Brna? :DD Sorry, ale musela jsem se fakt smát. Ten jeho pohled, že su až takhle přes republiku daleko od něj..
Už se stmívalo, tak jsme naznali, že asi už půjdem k nim. Zastavili jsme se ještě u jedné party jeho kamošů, kecali sme a tak. (opět představení a tak, twl už tam znám skoro všechny :DD)
Když jsme odešli, tak ho napadlo, že půjdeme na jednu vyhlídku. Když jsme byli skoro tam, tak mi zavřel oči, či mě chápete a šli jsme na takovou vystouplinu, či jak to nazvat. Ty svítící vesnicky byli naprosto dokonalý. Ten výhled. Jo, víte jak měl být ten měsíc? No, sme si řekli, že se budeme též dívat, ale nakonec bylo zataženo, takže nic. Joo.. večer jsme též malinko zlobili :D


Už dlouho sem ho chtěla vidět hrát hokej. Takže ráno jsme vyrazili směr jeho utkání. Tipněte si, jak to dopadlo.. debilovi (omlouvám se) nějak vyskočilo koleno a zhroutil se na ledě. Sem myslela, že se poseru. Furt se mu něco stává.. chudák :/ Tož sme jeli zpět domů, tam dostal jakýsi prášky a že je to lepší. Tak jsme si ještě nějak povídali a tak, a kolem čtvrté hodiny mě odvezli do Prahy. Mysleli jsme, že budou kolony, tož jsme jeli dřív, ale bylo to v pohodě, takže jsme hoďku a půl (cca) čekali v Praze. Zase jsme si nějak povídali, líbali a tak. Potom mě šel s tou nohou doprovodit na nádraží, kde už na mě kámoška čekala.
Cesta proběhla dobře. Večer jsme ještě volali a já se prostě rozbrečela. Bylo mě prostě tak strašně blbě od břicha, od srdce a celkově, stýskalo se mi po něm moc a prostě jsem se rozbrečela. Zvykla jsem si na pocit být s ním, spat u něj, jeho náruč, vůně a tak.. Naštěstí mám bavlněný pyžamo a i po týdnu mi voní stále po něm <3

Tož takhle moje love story.. stýská se mi, ani nevíte jak.. (btw, škola na pohodec)
Carpe Diem Guys!
Erin